Oběť

V nekonečném koloběhu zrození, života, smrti a znovuzrození, se duše právě nacházela ve fázi po smrti.

Při velkém přestupu duší, který řešil Bůh zhruba před 65 lety, nechal duši v následujících letech se zrodit jako nového budoucího spasitele světa. Bůh k duši hovořil takto: „Narodíš se jako bílý středoevropský muž, vzdělání ti opatří rodiče, prožiješ část klidného života a na vrcholu svých sil se obětuješ pro celý svět.“ Mrtvá duše čučela. Chtěla si nějaký čas odfrknout od minulého života. „Ne, jsi na řadě,“ rozhodl Bůh: „budeš mít těžký úkol, proto si můžeš vyslovit jediné přání a bude ti splněno.“ „Budu-li středoevropský muž, chci prožít život po boku žen, ne po boku jedné, chci více žen. A pivo a kořalka ať teče proudem. Jaký bude ten můj úkol?“

„Zbavíš svět dvou psychopatů a jednoho komunisty v rýžovém klobouku – budoucích vládců světa.“

„Nechci nuzovat,“ duše pocítila šanci na dobrý život, byť se špatným koncem.

„Chudoba cti netratí. A řekl jsem jedno přání,“ pohoršil se Bůh.

„Co budu mít udělat?“ duše si představila budoucí těžkosti v životě.

„Narodíš se do komunismu – a půjdeš proti komunistům, budeš obdivovat Ameriku – a půjdeš proti jejímu představiteli. Budoucí technickou velmoc půl komunistickou, půl kapitalistickou, budeš muset zašlápnout do země a vrátit ji na rýžová pole, aby nezapomněla, z čeho vyšla. A dáš pozor, aby se obyvatelé Afriky nedali na cestu do Evropy.“

„No, to je snad vaše starost… Co tedy budu muset udělat?“ Kdyby duše měla čelo, svraštila by ho.

„Zvedneš důležitost Evropy. Staneš se prezidentem Spojených států evropských, bude to ryze politická funkce, budeš jednat na základě zákonů, které předtím demokraticky vytvoříš s představiteli Evropy a navážeš na to, že tzv. starý kontinent je jediná entita schopná řídit demokraticky svět. Využiješ inteligenční potenciál, výrobní prostředky a hlavně vůli evropských lidí žít ve společnosti, kde pokrok zajišťuje konjunktura a právní a ekonomické normy, které každý rád bude dodržovat. Budeš prosazovat cíl: podržte společenský systém a ten společenský systém podrží vás.“

Duši spadla brada: „Tak takhle jednoduché to bude?“

„Ne. Každý krok, který uděláš, se setká se silným odporem. Obrazně: půjdeš proti větru. Nikdo nebude chtít silnou Evropu. Neustále budeš mít proti sobě soupeře. Celý svět půjde proti tobě. Na závěr položíš za to všechno život. Až ti bude 55, bude na tebe spáchán úspěšný atentát. Po něm budeš vzýván jako hrdina. Staneš se symbolem lepšího světa, podobně jako se v budoucnu stanou symbolem Martin Luther King a John Fitzgerald Kennedy, ale ta jména ti nic neříkají. Bude vytvořen kult tvojí osobnosti, který na celých cca 30 let bude svět držet v rovnováze.

„Chci být kočí.“ „To povolání zanikne.“ „Tak chci být vorař.“ „Toto povolání už také nebude.“ „Chci být spisovatel.“ „To se bude dělat uměle… umělý člověk… nebo stroj nebo tak něco, to ještě nevím, jak se tomu bude říkat. V době tvého dospívání bude dobré povolání architekt. Ale ty budeš politik.“

„A má cenu takový svět zachraňovat?“ povzdechla znechuceně duše: „a obětovat se?“

Bůh se zapotácel, zbledl, udělal krok zpět a pohnul rty: „Děj se vůle boží!…“

Ošuntělý, zhruba 70 letý muž, se táhne ulicí podél zdi. „Hej bezdomovče, chceš se uchlastat k smrti?“ Zavolal na něj kdosi. „Táhni do hajzlu,“ odpoví muž: „nikomu se nebudu zpovídat. Pouze Bohu budu skládat účty za svůj zpackaný a nenaplněný život.“

7. 6. 2025

Jiří Petrů