Proměna politika

I.

Doba, místo, postava

21. století, Česká republika, Tomáš Šolich, poslanec parlamentu ČR

II.

Původně muž s odvahou

Tomáš Šolich měl dobré předpoklady pro dráhu politika: zapamatovatelné jméno, skvělého otce, který soustavně pěstoval vlohy svého syna a starostlivou matku. Vzdělání na prestižní Univerzitě Karlově.

Zkraje zvládal vše s přehledem a humorem. Viz například jeho odpověď na stížnost občana. Napsal mu: tvrdíte, že jsem ve volební kampani slíbil dát znovu zalesnit Lysý vrch v odpočinkové zóně za městem a dosud jsem tak neudělal? Upozorňuji, že jsem v parlamentu dva měsíce. Tak jděte k čertu.

III.

Proměna politika

To byl ten den, co mi praskla pata. Sbalil jsem to ve sněmovně a jel k našim. Všechno jsem jim řekl: o zlovolně nalitém oleji pod motorem auta, o opakovaně vypuštěné pneumatice, o plivancích na čelním skle, o rýze po obrytí auta mincí, o psím lejnu před kanceláří.

„Tati a mami, a vypisuji si, čím, myslím jakým zvířetem, jsem byl již pojmenován občany! Poslouchejte. Je to strašné. Prý jsem: šakal, sup, divoký pes, gorila, krokodýl, jestřáb, stará kvočna, krocan, sýček, had.“

„Nestraš,“ říkali naši. „Nechceš si odpočinout? Neláká tě dovolená?“ optal se táta.

„Co mi prodaj? Hotelový pokoj s výhledem na dálnici?“ „Kuš!“ řekla máma.

„Mám hodně práce,“ mávl jsem rukou. „A jdu na tu operaci kolene.“ „A cvičíš?“ ptal se táta. „Před operací? Tati, po operaci se cvičí. Netroufnu si vůbec vylézt z baráku. Brikule, samý brikule! Prej jsem zdravej.“

„Jo, až na tu hlavu. Chybí ti serotonin v mozku.“ Táta sklopil oči: „Pokud nějaký mozek ještě máš,“ utrousil. „Musíš pít pivo. Piješ pivo?“ vyhrkl a díval se na mě.

„Nevlezu do auta, jak jsem tlustej z piva. Potřebuji široká dvířka, musím si pořídit dvoudvéřák, sporťák. Chci být na straně úspěšných,“ hovořím a dostávám se do klidu.

„Tak to už nikdy nebudeš,“ rýpnul si táta jedovatě.

„Ne, ne,“ bránil jsem se: „Mojí první otázkou a myšlenkou vždy je, jak zapůsobí určitá opatření na mé voliče a na mé opětovné zvolení poslancem.“

Táta se rozjel: „čteš řetězové e-maily, ovlivňuje tě ruská propaganda. Nevíš, jestli máš zavést EURO místo koruny, jestli být na straně Ukrajinců! Jseš předposranej, synu. Ty buď rád, že máš kde bydlet.“

„Začalo to se mnou jít dolů loni v říjnu,“ povzdechl jsem si.

„No jasně, VŘSR,“ zavrčel táta. „Raději už jdi, ať ti něco neuteče.“

Ve dveřích jsem se otočil: „vystačíte s důchodem?“ „Ne. Ahoj.“ Táta přibouchl dveře.

IV.

Nový profil politika

„Je to paranoik,“ řekl otec matce, když osaměli.

„Přečti mi, mámo, to jeho prohlášení, které napsal před 20 lety. Máme to pořád támhle za skleničkama. No, ukaž mi to, mámo, to jeho staré vyznání.“ Otec natáhl ruku pro složený zažloutlý list papíru.

„Přečti si to sám, a neříkej mi mámo,“ opáčila matka a papír otci podala.

„Ukaž. No, to je ono. Psal: cítím silné pokušení vrhnout se do politických bojů, avšak politik v této zemi musí být příslušníkem politické strany. Byl bych rád příslušníkem celé země, celé republiky.“ Otec papír odložil, odkašlal si a narovnal se v křesle. „Náš syn je vlk, nemocný, hladový, sobecký a zbabělý vlk. Neumí odolávat pošetilosti lidových mas. Kam se poděla jeho odvaha, vize, kulturnost? Čeká, co řeknou voliči. Tak to umí každý. Ta jeho politika se stala medvědí službou naší zemi.“ Opřel se shrbený pohodlně v červeném sametovém křesle do opěradla: „Ohřeješ mi tu polévku, mámo?“

10. 5. 2025

Jiří Petrů

Poznámka autora: postava politika je fiktivní