Zakázaná láska

Ředitelka zaklapla desky, rozhlédla se po přítomných učitelkách a řekla: „Takže, to je všechno k dnešní pracovní poradě. Prosím o promyšlení příprav účasti naší mateřské školky na sportovních hrách. V každoročním duchu: secvičit sportovně nadané děti, povzbudit je olympijskou myšlenkou a zavolejte Lukáše Krpálka, mým jménem, jestli by nepřišel dětem něco říct. A prosím vás, promiňte, ještě neodcházejte, mám tady ještě jednu důležitou věc. Předškolák z Ježečků Marek Kratochvíl se nám zakoukal.“ Paní ředitelka se s úsměvem rozhlédla po svých podřízených. „Je to jistě hezké a způsobuje nám to všeobecně radost, že. Nicméně mám zprávy od paní zástupkyně… no, Marie, řekni nám to.“ Zástupkyně udělala trpkou grimasu, s vážným výrazem a s hlavou na stranu polohlasem pronesla: „Mareček se nám zakoukal do paní učitelky Květy Hlízové.“

V místnosti zavládlo ticho. Učitelky sklopily zrak a pokývaly hlavami. Několikrát zaznělo, že si toho vřelého chování chlapečka ke kolegyni Hlízové také všimly. Paní ředitelka opět promluvila: „Volal mi tatínek Marečka, že kluk chtěl prý onehda koupit kytku. Prý pro paní učitelku do školky. Květo, můžeš se k té věci vyjádřit?“

Mladá učitelka Hlízová zrozpačitěla a nejistě se rozhlédla po kolegyních. Sklopila hlavu a začala mluvit: „Vzniklo to tak, že mi Mareček nosil srdíčka. A říkal, já si tě vezmu. Ptal se každý den, jestli budu po o spinkat u něj na vedlejším lůžku, že mi na spinkání půjčí svého plyšáka. Také mi volal tatínek Marečka, pan Kratochvíl,“ učitelka zvedla oči: „říkal, že kluk ho prý tahá do Ráje snubních prstenů. To je prý nějaký obchod, či co.“

Květa Hlízová se evidentně necítila dobře. Potichu pokračovala: „Mareček za mnou chodí a ptá se: nemáš pití? To nevadí. Tak si vezmi moje. Maluje mě a ty obrázky mi stále nosí. Snaží se mi dát pusu.“ Odkašlala si. „Dnes ráno za mnou přišel s maminkou, že má pro mě obrázek. Já vám ho ukážu,“ rozhlédla se po kolegyních. Byla to čtvrtka, na které byly modré kapky a dole srdíčko a tiskace dětskou rukou napsáno MAREK. „Jeho maminka nás musela vyfotit na mobil. S tím obrázkem.“ Zdálo se, že se učitelce podlomila kolena. Klesla na židli: „Už to ví i můj manžel. Směje se, že má soka v lásce.“

Učitelky odešly. Bylo po poradě. Ředitelka se zamyslela. Pak se ze svých myšlenek probrala, zvedla hlavu a promluvila na zástupkyni: „Marie, tak mi Marka přiveď, promluvím si s ním.“ „Už stojí 20 minut před dveřmi ředitelny, že jde za tebou. A má motýlka.“ špitla zástupkyně.

Ředitelka otevřela dveře a nadechla se: „Marečku, pojď dál a posaď se.“

Bylo dopoledne a sluníčko prosvítalo oknem do ředitelny. „A já ji miluju a je to moje láska,“ pronesl Marek. „A nikdy nepřestanu, vy tomu nerozumíte, nebudu o tom s vámi mluvit,“ dodal sveřepě. Dál seděli potichu. „Nejde to,“ přerušila ticho ředitelka, „je to zakázaná láska.“ „Nikdy nepřestanu,“ procedil mezi zuby Marek a ani se nehnul. Uběhla další minuta. Pak zvedl hlavu: „Tak kdy uděláme svatbu? V pondělí?“

15. 6. 2025

Jiří Petrů